_Parazit_
Námět a hraje: Michaela Stará
Režie: Ondřej Holba
Supervize: Eliška Brtnická
Hudba: Petr Kolman, Vojtěch Bor
Scénografie: Debora Štysová
Produkce: Public Art / Palác Akropolis
Premiéra: 29.9.2019 Palác Akropolis
Zvíře, které nosíme v sobě.
Tajemství, hluboko zapuštěné.
Štěstí, citově závislé.
Partner, nebo hostitel?
Já.
Parazit je organismus, parazit je zvíře, parazit je tajemství, parazit je metaforou pro skrytou lidskou animalitu. Parazit může nalézt štěstí pouze na úkor někoho dalšího. Parazit se mění a přizpůsobuje se, jen aby se zalíbil. Parazit s námi splývá. Každá máme tohoto parazita tak trochu v sobě a přiznejme si, že jej máme rády.
Návrh scény je inspirován sci-fi filmy osmdesátých až nultých let. Minimalistický kostým bílé barvě přetváří tělo tanečnice - zakrývá jí prsty, chodidla a tvář a dává jí možnost tyto rysy odhalit a připodobnit se tak lidským tvorům v obecenstvu. Vizuál plastového objektu na scéně vychází z tvarů mořských živočichů. V průběhu představení se performerce stává partnerem, místem zrodu, spojnicí s mimozemskou přirozeností.
Tanečně-divadelní představení zkoumá hranice mezi tanečními styly Vogue a Tutting. Tyto taneční formy si tématicky pohrávají s kontrastem mezi ženskostí a vnitřním zvířetem, které je pořád v každé z nás.
Pod sítí s bílými míčky se při úvodních tónech začalo pod hromadou igelitu pohybovat bezbranné stvoření, které k nám jakoby zabloudilo. Soukalo se ze své larvy neohrabaně a komicky – mnoho choreografů by se inspirovalo novotvary a pózami, které dokázal tvor vyloudit. Skvělá pohybová zkratka a divadelnost od prvního momentu vzpřímila obecenstvo na židlích. Mimozemšťan s nelidskýma očima postupně objevoval své končetiny a jejich funkce, při snaze komunikovat s diváky mu z úst však vyklouzla vždy jen bílá kulička. Přesto se nakonec rozpovídal a ukázal všestranný talent a komický um mladé herečky.
- Lucie Hayashi, taneční aktuality
Foto: Vojtěch Brtnický, Carlos Casasola
_Děkuji za pozornost_
